Občianske združenie PreDys

Úvodná stránka
Na predošlú stránku
Občianske združenie PreDys
Definícia ADHD
Obraz ĽMD
Hyperaktívne deti
Psychický a sociálny vývoj
Čo pomáha a škodí deťom
Aby sme ich lepšie chápali
Poruchy učenia
Príčiny
Prečo deti neprospievajú?
Zaujímavé publikácie
Podpora rodičom a učiteľom
Aj také veci sa stávajú ...
 

Anketa:

    

Kontakt:
 predys@centrum.sk
Počet návštev:


 


ADHD - hyperkinetické poruchy

         

Článok vyšiel dňa: 30.9. 2005 Zdroj: Zdravotnické noviny  Praha

Hyperkinetické poruchy jsou typickou neurovývojovou poruchou, projevující se od nejútlejšího dětství, predilekčně pak ve školním věku, přecházející v 75 % do adolescence a v 50 % perzistují v dospělosti. Mají výraznou genetickou komponentu a specifické změny v neurobiologických systémech.

"Každý si již někdy všiml umazaného, zbrklého kluka či děvčátka, kterému vše padá, do každého vrazí, na výzvy ani prosby nereaguje, jako by neslyšel(a).

Každá, i dobře míněná akce končí nezdarem, ve škole katastrofa, máma se cítí zahanbena, že výchovu nezvládá, i když se svému dítěti maximálně věnuje, prostě těžko zvladatelné dítě.

Málokdo by si řekl, že toto dítě je nemocné a že je nutné je léčit. Jeho problém se jmenuje ADHD." Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10) jsou hyperkinetické poruchy rozděleny do dvou jednotek: porucha aktivity a pozornosti a hyperkinetická porucha chování.

Porucha aktivity a pozornosti se projevuje distraktibilitou a obtížným udržením pozornosti, jak v aspektu sluchovém, tak i zrakovém. Hyperkinetická porucha chování je závažnou diagnostickou jednotkou, která je i společensky nebezpečná.

 

Etiologie

Hyperkinetická porucha (Attention Deficit Disorder - ADHD) je modelovou poruchou pro interakci mezi faktory genetickými, neurobiologickými a zevními epigenetickými (jak protektivními, tak rizikovými). Etiologie se vysvětluje interakcí vlivů genetických, neurobiologických a vlivů ze zevního z prostředí.

Tyto vytvářejí klinický fenotyp. Zevní (negenetické) faktory tvoří pouze 20-30 % hyperkinetické populace u chlapců. Mezi tyto faktory počítáme např. kouření a pití alkoholu v těhotenství, předčasný, protrahovaný a jinak komplikovaný porod, úraz hlavy (zvl. v prefrontální oblasti) - čili perinatální komplikace a úrazy.

V poslední době se předpokládají i vlivy ekologické - zvýšený spad těžkých kovů a radioaktivity, interferující se změněnou aktivitou neurotransmiterů a projevující se sníženým průtokem krve v prefrontální kůře. Genetické faktory jsou vysoce pravděpodobné.

Mnoho výzkumníků dnes věří, že ADHD je polygenetická porucha, vytvářená mutací více genů. Risk vzniku ADHD poruchy u jednovaječných dvojčat je 11-18x větší než u dvojvaječných a příbuzní 1. stupně trpí touto poruchou ve 20-25 %. Genetické studie předpokládají, že jedinci s ADHD mohou mít změny v genech kódujících D4 dopaminový receptor (DRD4), nebo dopaminový přenašeč (DAT).

Podle Biedermana je celosvětová prevalence ADHD udávána v rozmezí 3-9 %. Nejčastěji se pohybuje mezi 5-7 % dětí školního věku. Počet dětí s hyperkinetickou poruchou v 1. třídě široce kolísá od 2 do 10 %, podle kritérií DSM IV dokonce až 18 %. Výskyt je častější u chlapců než u dívek, nejčastěji se udává poměr 6:2 (rozmezí až 8:1).

 

Diagnostika

Při vyšetřování hyperkinetického dítěte klinik sleduje tři základní diagnostické okruhy - poruchu pozornosti, impulzivitu a hyperaktivitu. Diagnostická kritéria poruchy pozornosti a aktivity čisté ADHD podle amerického diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM IV):

A. I. šest nebo více symptomů nepozornosti, trvajících nejméně šest měsíců, takového stupně, že jsou maladaptivní a neodpovídající vývojové úrovni II. šest nebo více symptomů hyperaktivity a impulzivity, trvajících nejméně šest měsíců, takového stupně, že jsou maladaptivní a neodpovídající vývojové úrovni

 

Porucha pozornosti (nesoustředěnost, nepozornost)

1. soustředí se na okrajové detaily, pracuje ledabyle s chybami při školních úkolech i při manuální práci a všech ostatních aktivitách

2. neudrží pozornost při úkolu nebo hře

3. zdá se, že neslyší, když mluvíme přímo k němu

4. neposlouchá instrukce, dělá zbrklé, chybné závěry ve školních úkolech nebo při běžných povinnostech (není to výraz opozičního chování nebo chyba v porozumění instrukci)

5. neumí si naplánovat úkoly, pracovní i hravé aktivity

6. vyhýbá se, odmítá, nese nelibě angažování se v aktivitách, které vyžadují mentální úsilí (jako jsou školní a domácí práce)

7. často ztrácí potřebné pomůcky do školy, hračky, sportovní potřeby atd.

8. okamžitě reaguje na zevní podněty

9. často zapomíná na denní aktivity, které má splnit

 

Hyperaktivita

1. často si hraje s prsty na rukou nebo nohou nebo se vrtí na místě

2. často opouští své místo, pobíhá po třídě v době, kdy se očekává, že bude sedět

3. často pobíhá dokola nebo se houpe na židli v situacích, kdy je to nevhodné (adolescenti nebo dospělí mají subjektivní pocit velkého neklidu)

4. neumí si hrát, speciálně ve hrách, které vyžadují klid a ticho

5. stále je "jako na pochodu, jako popoháněn, jako rozjetý"

6. stále se ptá, stále mluví

 

Impulzivita

1. vyhrkne odpověď dříve, než byla dokončena otázka

2. nevydrží čekat, až má na něj přijít řada

3. přerušuje ostatní, vynucuje si pozornost (plete se do konverzace nebo hry)

B. příznaky hyperaktivity, impulzivity nebo nepozornosti zapříčiňující poruchu funkce jsou přítomné před sedmým rokem věku

C. příznaky se vyskytují ve více prostředích ( např. doma, při školní práci)

D. musí být stanovena klinicky zřejmá porucha sociální, školní a pracovně profesionální funkce

ADHD je sociálně-psychiatricko-edukativní problém, který je charakterizován poruchou motorického, percepčního, kognitivního a behaviorálního systému. Porucha narušuje školní výkonnost dětí s normálním intelektovým potenciálem, takže jejich špatné výsledky jsou v rozporu s jejich dobrým intelektem.

 

ADHD je charakterizována:

1. poruchou kognitivních funkcí
2. poruchou motoricko-percepční
3. poruchou emocí
4. impulzivitou
5. sociální maladaptací

 

1. Behaviorální exprese kognitivní poruchy se u dětí projeví

poruchou pracovní a verbální paměti, poruchou prostorové představivosti, sníženou schopností vnímat perspektivu, řešit geometrické úkoly.

Neschopností vybrat si z informací to podstatné (porucha selekčního výběru), rozdělit si úkoly, naplánovat postupné kroky, dopracovat se výsledku (porucha sekvencování a realizace plánů). Nedostatečnou motivací, neschopností čekat na odměnu.

Dále se projevuje nedostačujícími sebeinstrukcemi, to znamená, že dítě není schopné si samo určit, co se má v danou chvíli udělat, jak řešit situace, vycházet z kontextu, správně sociálně a verbálně reagovat.

Ve škole je to nazýváno vyrušováním, děti stále mluví, vyhrknou, co je zrovna napadne, přerušují druhé, skáčou do řeči, drmolí si pro sebe, pošťuchují a provokují druhé, šaškují, pitvoří se, poutají pozornost.

Mají počmárané, pošpiněné, zmuchlané, roztrhané sešity, knihy, pracují s extrémními výkyvy, jednou na jedničku, jindy na 4-5. Nedokážou pracovat soustavně, reagují odlišně (než vrstevníci) na odměny a tresty, jsou nepoučitelné. Nedokážou postupovat krok po kroku, "držet se na uzdě", poučit se z nezdaru. Mimo školu jsou tyto "podivnosti" zdrojem sociálního odmítání.

2. Poruchu motoricko-percepční je možno vidět na první pohled

Dítě je motoricky neobratné, nešikovné, pohyby postrádají jemnou přesnost a jsou lehce ataktické, chybějí souhyby při chůzi. Motorický výkon připomíná mladší dítě a opravdu v neurologickém vyšetření jsou zřejmé tzv. "soft sign" -měkké příznaky, typické pro vývojové opoždění nebo minimální poškození CNS.

3. Dále je přítomna porucha emocí, která je jak primární, tak sekundární, vyplývající z trvalé frustrace

Projevuje se emoční labilitou, iritabilitou, explozivitou, u adolescentů dysforií a pocity nudy.

4. Nejvíce rušivým příznakem je impulzivita,

která úzce koreluje se sociální maladaptací a je prognosticky nepříznivým symptomem. Projevuje se nedostatečným potlačením a zpracováním impulzů. Je vyjádřena v oblasti motorické - hyperaktivitou, v emoční - náladovými zvraty a zlostnými výbuchy.

V oblasti kognitivní - nepozorností, zbrklostí a zároveň nerozhodností. V oblasti sociální - sociální dezinhibicí a výraznou maladaptací se sníženou schopností tvořit přátelské vztahy, udržet si kamarády.

Jde o náhlé, ukvapené činy, rychlé závěry k vlastní škodě, neschopnost odložit akci, jednání, bez zřetele na konsekvenci, okamžitým rozhodováním, nepřiměřenou rychlostí v některých oblastech, v jiných nepřiměřenou pomalostí. Dítě napřed jedná, pak myslí, nepoučí se z úrazu, trestu.

Chaotičnost a nepredikovatelnost sekundárně narušuje gnostické funkce, takže dítě nesplní úkol, ačkoli intelektové předpoklady k jeho vyřešení jsou. U adolescentů se rychle objeví pocit nudy, stálé hledání něčeho nového, nových senzací a rizik (zvýšená úrazovost), nedostatečná vlastní kontrola, iritabilita, netrpělivost, nestálost, nezralost reakcí, neschopnost reflektovat změny, žití okamžikem (bez budoucnosti).

Dřívější začátek sexuální aktivity (kolem 15. roku), střídání sexuálních partnerů s nepoužíváním ochrany a častějším nechtěným těhotenstvím. Experimentováním s návykovými látkami a až 2x častější risk delikventního chování s následnou soudní dohrou v časné dospělosti.

5. Pro dítě nejvíce frustrující je sociální maladaptace,

která je dána tím, že děti nejsou schopny hrát si a být s vrstevníky. Děti s ADHD nejsou empatické, altruistické, mají extrémní výkyvy -rozdaly by všechno, aby si koupily sociální akceptaci, kterou okamžitě zničí svou impulzivitou. Jsou frustrovány ze sociální neúspěšnosti.

Objevuje se familiérnost nepříslušná věku (např. tykají učitelům, ptají se na výši platu, věk, rodinu atd.). Snížení tolerance ke stresu vede k šaškování, negativismu, dysforii, poruchám chování (lži, krádeže, necitlivost k lidem, zvířatům), riskování, hazardu (sázky, agresivní jízdy - motorky, auta, otázka adrenalinových sportů).

Dochází k sociální maladaptaci, která způsobuje odmítání všude - doma, ve škole, při sportu, hrách. Odmítání je jak v kolektivu dětí, tak dospělých i rodičů. U hyperkinetické poruchy chování později dochází v 60-75 % k delikvenci, v poslední době často spojené se zneužíváním návykových látek.

Je však nutné si uvědomit, že u 40-60 % dětí s ADHD se nevyskytují tak závažné sociální konsekvence, ale obě skupiny (poruchy aktivity a pozornosti i hyperkinetické poruchy chování) mají vysokou komorbiditu s ostatními psychiatrickými poruchami.

Z toho vyplývá, že ADHD je porucha typická:

* neurovývojovým opožděním s odchylnou maturací CNS

* dysregulací neurotransmiterových systémů - noradrenergního a dopaminergního

* a je i vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch

 

Mnohé děti s diagnózou hyperkinetické poruchy nejsou léčeny

také kvůli tomu, že širokou veřejností, a dokonce i některými odborníky je porucha brána jako mýtus, nebo dokonce podvod. Porucha neexistuje, nebo je pouze behaviorálním projevem nevhodných zevních vlivů.

Ano, odlišný projev chování je behaviorálním projevem, jde však o behaviorální expresi odchylného uspořádání neuronálních mozkových "sítí" neuronálního propojení, určité genetické dispozice (včetně poruchy dopaminergních genů) a minimálního organického postižení.

Je reakcí mozku na podněty z okolí, projevující se odchylnou excitací a inhibicí jiných struktur a jinou neurotransmiterovou aktivitou než u zdravých dětí. Tyto pochody jsou objektivizovány novými zobrazovacími metodami - speciálně jde o změny ve frontálních lalocích, bazálních gangliích a mozečku.

Není to mýtus, ale neurovývojová porucha, která má dalekosáhlé negativní dopady na život pacientů. Projevuje se sociální maladaptací, zhoršeným prospěchem ve škole a horším uplatněním v životě, vede k rodinné dysfunkci, neschopnosti sebekontroly, k problémům s pravidly, řádem a zákonem.

 

Děti s touto diagnózou mají

* 2-4x více úrazů, 3x více otrav a více hospitalizací

* častější přijetí do nemocnice pro mnohočetná zranění, o 13 % vyšší než u dětí kontrolních. Počítáme-li zvlášť úrazy hlavy, je to o 15 % více proti kontrolní skupině

* neléčená těžká zranění 2x častěji - rodiče a vychovatelé zranění bagatelizují

Co se podílí na tak vysoké úrazovosti? V 50 % je to důsledek poruchy, tj. nedokonalá motorická koordinace, menší fyzická zdatnost, vysoká impulzivita, riskování, opoziční chování se sklonem k hazardu a menší míra rodičovského dohledu.

U adolescentů je časté řízení motorových vozidel před získáním řidičského průkazu, požití alkoholu (na který jsou zvýšeně citliví) před jízdou. Jejich nehodovost je 2-3x vyšší, úrazy a dopravní nehody těžší.

 

Přitom hyperkinetické poruchy lze příznivě ovlivnit psychofarmaky

a speciálním režimem, a tím zmírnit negativní dopady. Kladnou odpověď na léky oceňují hlavně rodiče, učitelé, pečovatelé a v neposlední řadě i děti samy. Ti, co jsou proti medikaci dětí s diagnózou ADHD, tvrdí, že jde o behaviorální problém, který je vyvolán nevhodnou výchovou, nadměrným hraním počítačových her, dlouhým sledování televize, špatnou stravou nebo nesprávnou dietou, nedostatkem lásky rodičů a malou tolerancí učitelů.

Jistě, je nutné monitorovat i tyto faktory a uvědomit si, že jsou to další činitele, které zhoršují behaviorální expresi poruchy, nestojí však proti medikaci. Naopak, protože děti s hyperkinetickými poruchami mají ve škole mnohem horší výsledky, než by odpovídalo jejich IQ, cokoli vedoucí ke změně je žádoucí.

Longitudinální studie dokazují, že jen málo z nich dokončí střední školu. V 70-80 % nastupují na horší práci. Více než 60 % nemá kamarády, v adolescenci více kouří, pijí alkohol, experimentují s drogami a často provozují antisociální aktivity.

Znovu je nutno zdůraznit, že ADHD není lehkou poruchou vztahující se pouze k dětství. Je nutné vyvrátit tradovaná eufemistická tvrzení, že ve 12 letech ("jakmile dozraje mozek") sama vymizí, že léčba adekvátními psychofarmaky vyvolá závislost, že porucha nepokračuje do adolescence a že nemá negativní dopad na kvalitu života v rané dospělosti, ale i ve středním věku (do 35 let). U všech tvrzení opak jest pravdou.

 

Neléčená ADHD je z ekonomického hlediska drahou poruchou

nejen pro množství komorbidních psychiatrických poruch, pro úrazovost, ale i pro vysoký somatický risk (zpomalení růstu včetně výšky, 2,5x vyšší riziko vzniku epilepsie, 60 % poruchy spánku a časté psychosomatické poruchy).

Poskytovaná lékařská péče je 2,5x dražší proti kontrolní skupině a ve srovnání se sourozenci bez ADHD. Hyperkinetické poruchy jsou diagnostikovány ve všech věkových kategoriích od dětství do dospělosti.

 

Typické příznaky ADHD pro jednotlivá věková období

* V kojeneckém období je to porucha základních biorytmů - dítě má přehozený a narušený spánek, nepravidelnou a častou potřebu jídla s ublinkáváním, je neklidné, dráždivé, často pláče.

* V batolecím a předškolním věku způsobuje dysmaturace neurovývojové opoždění s poruchou inhibice jak emoční, tak behaviorální.

* Ve školním věku je nejvýraznější kognitivní dysfunkce, snížené sebehodnocení a školní neúspěšnost při dobrém intelektu.

* V adolescenci sociální izolace, poruchy sebehodnocení, časté poruchy chování, experimentování s návykovými látkami, někdy i šikana. Adolescent s hyperkinetickou poruchou chování může být šikanován, ale též může sám šikanovat.

* V časné dospělosti ADHD-RT (retardovaný typ) se projevuje sociální maladaptací, většinou spojenou s kriminalitou.

 

Nejčastějšími komorbidními poruchami u dětí

jsou specifické vývojové poruchy motorické funkce a školních dovedností (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie), poruchy chování a zneužívání návykových látek, tikové poruchy (včetně Touretteova syndromu), emoční poruchy (deprese a hypomanické stavy), úzkostné poruchy, enuréza a balbuties. Komorbidita ADHD v dětství výrazně zvyšuje výskyt psychiatrických poruch v dospělosti, což bylo zjištěno longitudinálními studiemi.

 

U ADHD je zobrazovacími metodami zjišťován

* signifikantně menší (-3,5 %) objem mozku a mozečku

* zmenšený objem bazálních ganglií (nc. caudatus, globus pallidus) - hlavně vpravo

* zmenšené corpus callosum

Nálezy jsou u obou pohlaví stejné a korelace zmenšení je pozitivní s tíží hyperkinetické poruchy. Zjištění podporují Heilmanovu hypotézu o pravostranné dysfunkci striatálního okruhu.

Symptomy poruch pozornosti mohou být spojeny s pravostrannou frontální a levostrannou striatální dysfunkcí. Hyperaktivita je dána do vztahu se sníženou perfuzí v nc. caudatus vpravo a v pravém frontálním kortexu, impulzivita s hypoperfuzí ve striatu.

 

MRI u ADHD prokazuje zmenšený objem:

* mozku
* mozečku
* bazálních ganglií vpravo
* corpus callosum vpravo

Během fetálního vývoje dochází k výrazně asymetrickému vývoji hemisfér. Tato pravolevá asymetrie (ve prospěch pravé hemisféry) je u ADHD méně vyjádřena. Ztráta asymetrie v korových oblastech (popisovaná také u schizofrenie) nebude pravděpodobně specifická pro ADHD, ale bude znamenat poruchu časného vývoje mozku ve smyslu porušení konfigurace neurálních map v pravé hemisféře.

Mozeček je spojen s prefrontálním okruhem a hraje roli v poznávání ve smyslu kognitivních funkcí. Cerebelární atrofie byla popsána u ADHD v 25 % proti 4 % u kontrol. Zobrazovací techniky ukázaly, že u ADHD hraje roli v etiologii symptomů porucha kortiko-striato-talamo-kortikálního okruhu za přítomnosti téměř nulové pravolevé asymetrie hemisfér.

 

Prognóza a důležitost edukace

Minimálně 40 % hyperkinetických dětí má poruchy chování. V 50 % přechází do dospělosti jako ADHD-RT porucha pozornosti s hyperaktivitou retardovaného typu s diagnostickou "nálepkou" specifické poruchy osobnosti - F 60.2 disociální nebo F 60.3 emočně nestabilní (nejčastěji).

Terapie dětí s hyperkinetickou poruchou musí být komplexní, tzn. zaměřená jak na dítě a rodinu, tak na školu a společnost. Jde o kombinaci farmakoterapie s psychoterapií, socioterapií a edukací všech zúčastněných složek. Informace a edukace rodičů je základní podmínkou pro smysluplnou terapii dětí.

Jde o dlouhodobý proces, který má trvat až do časné dospělosti a v každém vývojovém období dítěte je kladen důraz na jiné oblasti emočního a sociálního vývoje. Důležité je též specifické vedení v otázkách školního zapojení, úspěšnosti ve škole, přípravě na volbu povolání a začlenění do společnosti.

Zde je užitečná a důležitá práce sociálních pracovníků. Osvědčila se skupinová psychoterapie rodičů, při které byl kladen důraz na rozpoznání posilujících podnětů nežádoucího chování a na získání dovedností, jak zvládat toto chování. I doma by dítě mělo zachovávat určitý režim, podobný jako je ve škole.

Důležitá pozornost musí být věnována edukaci. Dítě s hyperkinetickou poruchou by mělo mít odlišně strukturované prostředí než jeho souvěkovci. Z toho důvodu byly založeny dyslektické a vyrovnávací třídy se speciálním režimem (např. přestávky každých 20 minut, učení se vleže na zemi, možnost měnit polohu i místo během vyučovacího procesu atd.).

Ve třídách učí speciální pedagogové (etopedové), kteří při maximálním počtu 12 dětí ve třídě mohou uplatňovat individuální přístup. Taktéž vyhláška Ministerstva školství ČR(čj. 23 472/9291) umožňuje jinou klasifikaci, např. jen písemné hodnocení nebo při komorbidní dyslexii neklasifikování z jazyků. Důležitá je prevence -plánování programů tak, aby relapsů bylo co nejméně.

 

Velkou roli hraje farmakoterapie

Psychofarmaka přinášejí výrazné ovlivnění nežádoucích projevů (hlavně zlepšení kontroly chování), a tím i příznivější sociální odezvu. V případě, že je pro pacienta vypracován vhodný psychoterapeuticko-sociální program, přistoupí se k farmakoterapii při zachování celého specifického terapeutického režimu pro děti s ADHD.

Do roku 2003 byly léky první volby psychostimulancia, nyní podle FDA jediné psychofarmakon, které má schválenou indikaci dg. ADHD jak u dětí, tak dospělých, je atomoxetin (Strattera). Atomoxetin je selektivní inhibitor zpětného vstřebávání noradrenalinu. Noradrenalin je důležitý v regulaci aktivity, impulzivity a koncentrace pozornosti.

Zlepšuje pozornost, náladu a sociabilitu, snižuje impulzivitu a agresivitu. Toto by byla dlouho očekávaná indikace pro léčbu hyperkinetické poruchy chování, kde je nutné uchýlit se k různým kombinacím psychofarmak s diskutabilními výsledky. Registrace léku v ČR se připravuje.

Atomoxetin má několik výhod z hlediska své akceptace. Jednak pro lékaře, protože nepodléhá speciálním opatřením, která jsou nutná pro návykové látky, jako jsou recepty s "modrým pruhem", trezory, zvláštní evidence atd. Jednak pro rodiče, kteří se vždy zaleknou podávání psychostimulancií svým dětem.

Bojí se, že mnohoměsíčním užíváním se z dítěte stane toxikoman, že bude hubené a malé. Toto vše odpadá u atomoxetinu při stejné účinnosti. Od roku 2004 jsou podle uvážení lékaře lékem první volby buď atomoxetin nebo stimulancia, která podléhají speciálnímu režimu o návykových látkách.

Stimulancia zvyšují hladinu dopaminu a noradrenalinu, inhibují aktivitu v locus coeruleus, augmentují aktivitu kortikálního dopaminu a působí down regulaci striatálního dopaminu. Podání krátkodobě působícího stimulancia methylfenidátu (Ritalinu) vede k promptnímu zlepšení.

Methylfenidát OROS (Concerta) je stimulans s pomalým postupným kontrolovaným osmotickým uvolňováním. Jeho účinek je až 12hodinový, což je plně dostačující a vyhovující pro děti s diagnózou hyperkinetická porucha. Stimulancia jsou účinná asi u 75 % dětí.

Dlouhodobě působící stimulancia amfetaminil (Aponeuron) a pemolin (Pondrex) na našem trhu nejsou registrována. Psychofarmaky další volby jsou antidepresiva. Antidepresiva jsou účinná asi u 30-50 % pacientů s hyperkinetickými poruchami.

 

Závěr

Je jen na rodičích, zda zvolí cestu "farmakologickou", která však vždy musí být spojena s jejich spoluprací zvládat problémy dítěte trpělivostí a důsledností a vhodně nalezenou školou, respektive učitelem. V každém případě je nutné pomáhat svému dítěti na jeho složitější cestě životem, přijímat ho a milovat i takové, jaké je, i když je to někdy "téměř nad lidské síly".

 

Doc. MUDr. Eva Malá, CSc.
Dětská psychiatrická klinika FN v Motole IPVZ, Praha
Zdroj: http://www.zdn.cz/

 

ČIERNY PETER  -  Predajňa špecialnych učebných pomôcok